Malá ponyvěda
U všech ras ponyů, které u nás žijí, si všimneme úzké příbuznosti s jejich divoce žijícími předky daleko dříve,
než u jejich dlouhonohých příbuzných - koní. Po staletí žili jen mezi sebou a museli se v zemích svého původu přizpůsobit tvrdým životním podmínkám.
Zima, déšť, sníh a vítr; tvrdá kamenitá půda; skalnatý terén bez stromů a úkrytu; skromná strava skládající se z mechu, travin a vřesu.
Těmto tvrdým životním podmínkám vděčí poníci za svůj původní vzhled i inteligenci, za svou tvrdost a výkonnost.
Vzhledem ke své tělesné velikosti jsou ostatně silnější a pro skákání nadanější než velcí koně.
Kromě toho jsou při menší spotřebě krmení vytrvalejší než koně a při správném držení se dožívají vyššího věku.
Jak poznáme ponyho
Každý kůň bez ohledu na rasu, který v kohoutku nedosahuje výšky více než 148 cm, se dnes podle mezinárodních pravidel označuje jako pony.
I nejdivočejší mustang či nejohnivější arab může být tedy na základě své výšky označen za ponyho. Toto rozdělení však neodpovídá znakům "pravých" ponyů:
krátké nohy
sudovité břicho
dlouhá hlava
malá očka a uši
plná dlouhá hříva a ocas
hustá srst, obzvláště v zimě
řádná tuková vrstvička :o)
